Naděje a strach

Zbav se naděje, zbavíš se strachu.

Seneca

Tygří mládě

Kdo chce tygří mládě, musí do tygřího doupěte.

Japonské přísloví

Konec světa

“Všude je plno úplatkářů a korupce. Děti nedbají příkazů svých rodičů. Kdekdo se pokouší psát knihy. Je nepochybné, že konec světa se blíží.”

Záznam na asyrské destičce, asi 2800 př. n. l.

Zbožný člověk

Mnich se zeptal Umnona: “Co by měl činit zbožný člověk?”
Umnon odpověděl: “To vůbec nevím.”
Mnich se zarazil: “Jak to, že to vůbec nevíte?”
Umnon řekl: “Mně docela vyhovuje nevědět to!”

Zenový koan

Bambus a měsíc

Stín bambusu padá na kamenné schody, dotýká se jich, ale ani zrnko prachu se nezvedne. Měsíc se zrcadlí v hlubině rybníka, ani vlnka se nezvedne jeho paprskem.

Zenový koan

Kopretina

Láska je jako kopretina,
co v polích trávu rozplétá,
je stále jiná, přec stejná,
buď kvete nebo odkvétá.

Poezie pro cestující

Interview s bohem

“Pojď dál,” řekl Bůh.
“Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?”
“Jestli máš čas,” řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl :”Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?”

“Co tě na lidech nejvíc překvapuje?”
Bůh odpověděl: “To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi. Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku své zdraví. Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost. Překvapuje mě, že žijí, jakoby nikdy neměli umřít, a že umírají, jako kdyby nikdy nežili.”
Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli.

Pak jsme se zeptal: “Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?”
Bůh se usmál a odpověděl: “Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. Chci aby poznali, že nejcennější není v životě to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní. Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví. Chci aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem. Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě štěstí. Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád. Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět.

Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti.

Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mne a mou rodinu dělá.

A Bůh odpověděl: “Kdykoli. Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím.”

Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

Čtyři výukové metody cizích jazyků

Tyto čtyři metody jsou rozdílné metodologie, které byly vyvinuty během sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Mezi jinými věcmi jsou především navrženy na snížení emočního filtru studentů. Jestliže jsou studenti positivně naladěni a uvolnění, je přejímání cizího jazyka mnohem efektivnější. nicméně tyto výukové metody (The Silent Way a Total Physical Response) jsou kritizovány z důvodu přílišné zaměřené na učitele a jsou pochybnosti o jejich efektivitě.

Vyučování jazyka v komunitě (Community Language Learning (CLL))
Vyučování jazyka v komunitě hledá způsob, jak povzbudit učitele, aby viděli své studenty jako celé bytosti, kde jejich pocity, intelekt, mezilidské vztahy, obranné reakce a touha se učit jsou adresované a vyvážené. Při tomoto typu výuky sedí studenti v kruhu a rádce nebo znalý, který opravuje nesprávné a chybné věty, stojí mimo kruh. Proces učení je následující. Student pronese něco ve svém jazyce a rádce řekne studentům, že mohou mluvit v cizím (vyučovaném) jazyce, pokud to chtějí. Potom student pronese znovu to, co chtěl říci v cizím nebo ve vlastním jazyce. Pokud student použije vlastní jazyk, rádce to následně přeloží do angličtiny. Studenti to po něm zopakují. Tato procedura se opakuje stejným způsobem. Tato technika se používá do té doby, dokud studenti nejsou schopni komunikovat v cizím jazyce bez překladů.

In some CLL lessons students’ utterance are recorded and it is analyzed by the students. They comment on how they felt about the activity. During the students are commenting, a teacher offers to the students helping or counseling. So teacher’s role of this activity is facilitating rather than teaching. Now the ideas that students reflect on their learning experience is widely accepted. CLL works well with the student who is lower level and seek to produce spoken English. And from CLL students become aware about their classmates’ strengths and weakness. However some are worried about several things. It is possible to neglect from the students if a teacher let their students become independent learner.

V některých hodinách je výslovnost studentů nahrávána a v zápětí jimi analyzována. Zatím co studenti komentují, učitel nabízí studentům pomoc a poradenství. Tedy role učitele při této aktivitě spočívá v podpoře než ve výuce. V současnosti je myšlenka, že studenti uvažují o svých jazykových schopnostech široce přijímána. CCL funguje velmi dobře se studenty, kteří jsou na nižších stupních znalostí a hledají způsob, jak produktovat mluvený cizý jazyk. A dále studenti si povšimnou silných a slabých stránek svých spolužáků. Nicméně se někteří obávají několika věcí. Je možné, že se studenti … pokud učitel nechá své žáky se stát příliš nezávislými samostudujícími studenty.

The Silent Way
Caleb Gattegno (1972) who is the founder of this methodology believed that learning is best facilitated if the learner discovers or creates the language rather than being directly taught it. Gattegno said “teaching should be subordinated to learning” and “the teacher works with the student; the student works on the language.” So this methodology advocates that a teacher should say as little as possible. In the Silent Way learners interact with physical objects such as Cuisenaire rods. In a classic Silent Way lesson, a teacher indicates the sounds by pointing at a phonemic chart and the meaning by an arrangement of Cuisenaire rods. Then students produce the sounds and the teacher indicates whether their sounds are correct or not. But the teacher usually does not give verbal feedback; instead they use body language and facial expressions to show whether the language produced is correct or incorrect. After that the teacher indicates that each student should correct their pronunciation. If a student’s pronunciation is not correct, another student may help them. The class continues in the same way.

The teacher indicates by gesture or expression what the students should do and whether their pronunciation is correct or not. However if no student can find the answer, the teacher will give verbal help. But this is done only once. So it is really up to students to solve problems and learn the language. Some people say that Silent Way seems somewhat inhuman and the teacher’s silence does not help students to learn but perturbs them.

Suggestopaedia
Suggestopaedia was developed by Georgi Lozanov. It considers much about the classroom atmosphere to make comfortable, confident and relaxed. Lozanov believed this comfortable atmosphere lower students’ affective filter and enhancing learning.

During the lesson is processing students and a teacher’s relation is like parents and children to remove barriers to effective learning. A Suggestopaedia lesson consists of three main parts: oral review, presentation and discussion of new dialogue material, and séance or concert session. An oral review, students are used the previous lesson materials for their discussion and it is followed by the presentation and discussion of new dialogue material. Finally the séance or concert session, while a teacher read the new dialogue students listen to the relaxing music such as the Baroque period at about sixty beats per minute to lower their affective filter. And after the teacher finished reading they leave the classroom silently. Now Lozanov’s idea which lowers the affective filter is accepted one of important parts of all teaching.

Total Physical Response (TPR)
Total Physical Response was developed by James Asher. This methodology developed based on the thinking adult second language learning develops with similar pattern of the way children naturally learn their first language. When children learn their first language, parents say something with their body language. They said “Look at mommy” and “Give me the ball.” Then children follow their parents telling. So Asher thought if children learn the language from command to perform action, then adults also learn the language from that way. So TPR asks students to response physically to the language they hear. When a teacher uses this methodology in the classroom, they become like parents. The teacher starts with saying a word or phrase and demonstration an action. After that the teacher commands students the action. It is possible to extend their action after students become use to the first action. Also if students feel comfortable and confident with those words and phrases, then each student can command the action to their classmates. TPR is useful to teach some vocabularies which are connected with actions, story-yelling, and imperatives/Instructions such as stand up. However some people critic this methodology. They said it is appropriate just for beginner students and how TPR ties in with any real-world needs. Also it is impossible to teach everything from this methodology. Nevertheless now TPR uses among teachers of foreign languages because it is effective for beginning level students and young learners. Those things are strong points of TPR. First, it gives a lot of fun to the students. Second, it is help students to memorize the word or phrases. Third, it is good for the learner who enjoys the moving. Fourth, it can be using both large and small classes. Fifth, it dose not need a lot of preparation or materials.

Zdroj: en.wikipedia.org/wiki/Four_methods

Sugestopedie

Sugestopedie je metoda učení vyvinutá v 60. letech bulharským lékařem a psychologem Georgem Losanowem. Základem této metody je sebrání všech známých elementů výukové psychologie a složení srozumitelné metodiky, ve které žák získá vlastní odpovědnost za výukový proces a naopak je mu nabízen vícedimenzionální učební výsledek oproti běžné výuce.

Základní elementy výuky:

• Motivace: odstranění negativního sebehodnocení, vyžadování positivního
• Hudba: se používá jako katalysator pro ukládání do dlouhodobé paměti (obzvlášť vhodná je barokní hudba, mezi jinými Largo-věty Bacha nebo Vivaldiho).
• Hry: výukové hry a spontání mezilidské činnosti napomáhají k zapatování si nových znalostí
• Myšlenková diskuze: kritická diskuze s výukovou látkou podporuje analytické myšlení a trénuje kognitivní schopnosti
• Obměna: dramaturgicky klidné fáze duševní napřaženosti a koncetrace naproti aktivním částím při hrách napomáhají odstranění napětí a únavě
• Skupinová práce, práce mezi partnery a v malých skupinách povzbuzuje sdílení a společné zažití
• Podněcování: periferní stimulace (obyčejně výukové plakáty na stěnách nebo pomůcky pro NLP) pomáhá zvyšovat pomocí nevědomého vnímání míru zapamatování si vyučované látky
• Prostorové uspořádání: Schopnost učení může ovlivňovat teplota chromatičnosti světla, uspořádání stolů, barvy a pach. Sugestopedie se snaží využívat tyto poznatky.
• Metafory a příběhy, především ve formě předávané vyučované látky: zjednodušují zobrazení komlexních látek a zvyšují scopnost zapamatování si.
• Umělecké prvky: Podrobnosti umožňují sami o sobě výukový materiál přístupný v umělecké formě. Tímto ho začleňují do vlastního vnímání světa a sebevyjádření. Takto trvale upevněné znalosti jsou dříve k dispozici.

Zdroje:

• http://en.wikipedia.org/wiki/Suggestopedia
• http://de.wikipedia.org/wiki/Suggestopädie
• http://www.cetros.cz/sugestopedie.htm (není příliš věrohodné)

Akcelerovaná výuka jazyků

Akcelerovaná výuka jazyků byla je založena na výzkumu a teorích sugestopedie Geogie Lozanova. Tento termín je spojen s odlišnými výukovými metodami, které se soustřeďují na akcelerované učení, například: myšlenkové mapy, “brain gym” nebo “edu-kinesthetics”, čtení do hudby, aplikovaná několikanásobná terie inteligence, různorodé paměťové techniky, použití hudby k ovlivnění emocionálního a mentálního stavu žáka, využití písní k napomáhání výuky, všímání si vzorů, sugestopedie, neurolingvistické programování, použití dramatu, pozastavení pochybností a jiné.

Především ve výuce cizích jazyků se setkává akcelerovaná výuka s velkým úspěchem. Akcelerovaná výuka se může od té tradiční lišit v mnoha směrech:

1. Zaměření na výukové prostředí (learning environment) - použití barev, teplotu ve výukových prostorách, pozice nábytku, hudba v pozadí, vůně, atd. Velký důraz je kladen na výukové plakáty, které napomáhají žákům vstřebat látku a slovíčka podvědomě. Plakáty mohozu obsahovat látku, která se bude vyučovat za pár týdnů, aby se studenti s ní seznámili v předstihu.
2. Nastavení stavu (state setting) je také důležité. Toto je částečně vytvořeno výukovým prostředím (bod 1), ale také pomocí učitelovi řeči těla, typu hudby použité během celé výuky (ta se může měnt v závislosti na náladě-atmosféře, kterou si učitel přeje naladit v danou dobu), použití barev v předložených materiálech, atd. Důraz je kladen to, aby se studenti cítili pohodlně, relaxovaně a bez námahy a stresu.
3. Mnemonika (mnemonics) je často využívána studenty k udržení a připomenutí seznamů slovíček. Místo spolehání se na seznamy slovíček, kartičkové systémy a dril opakování, učitel často využívá tyto kreativní techniky, když vykládá novou látku. Studenti jsou povzbuzovány, aby využili svoji představivost ke spojení seznamu slovíček s částí svého těla nebo místa ve třídě (metoda loci). Toto vnáší do výuky zábavu a obvykle podporuje relaxované a volně plynoucí výukové prostředí.
4. Přílišná-stimulace (over-stimulation): zatím co v mnoha standartních třídách učitel je opatrný, aby příliš nezahltil studenty, v akcelerované výuce jazyků učitel “bombarduje” studenty materiály. Učitel ví, že lidský mozek může vstřebat kolem 80% informací navíc našim předpokladům. Používání delších textů, dramatizací a podobně nabídne studentům různých úrovní znalosti, aby si vzali z výuky to, co je pro ně na jejich úrovni pro jejich výuku užitečné. Tento přístup díky více příležitostem také umožňuje ukázat studentům výslovnost a rytmus nového jazyka.
5. Zaměření na vzory a výuka v širokých záběrech (pattern spotting and learning in broad strokes): učitelé akcelerované výuky jazyků často svým žákům představí širší systém jazyka, který umožní žákům se naučit velké množství látky v krátkém čase. Například: anglicky mluvícímu žáku je při výuce španělštiny řečeno, že tisíce podstatných jmen, které v aj končí na “tion” se jednoduše přeloží do španělštiny změnou koncovky z “tion” na “cion”. Studenti mají okamžitě přístup k tisícům slov a získají důvěru díky vytváření těchto slov nezávisle na učiteli nebo výukových materiálech.
6. Aplikace teorie rozmanitých inteligencí (theory of multiple intelligences application): Tato teorie (navrhovaná Howardem Gardenerem) prosazuje 8 typů inteligence: interpersonální, intrapersonální, logicko-matematická, jazyková (verbálně-lingvistická), prostorová, tělesně-pohybová, hudebně-rytmická a přírodovědecká. V tradičním prostředí výukové třídy se především využívá inteligence logicko-matematická a jazyková. Akcelerovaná výuka se snaží opravit tuto nerovnováhu zahrnutím aktivit, které umožňují rozvinout jiné druhy inteligence jako například: hry zahrnující pohyb, použití barev na pracovních sešitech nebo myšlenkových mapách, využití písní, rytmu a hudby, manipulace s objekty (karty se slovy, skutečnostmi, …) atd.
7. Využití dávkování informací (use of chunking): rozdělení lekcí na kratší periody poskytuje plnou výhodu pozornostích cyklů lidského mozku. Nejpravděpodobněji si udržíme informace, které nám byly sděleny na začátku nebo konci výukové hodiny (části). Proto je výuka rozdělena na menší části (dávky). Tímto vytváříme více “začátků” a “konců” a tím zvyšujeme množství vstřebaných informací.
8. Objektivní nastavení (objective setting): tato praktika je nyní ve výuce poměrně rozšířena a je podstatnou stránkou každé akcelerované výukové hodiny. Studentovi musí být jasně zřejmé, co a jakým způsobem se bude v konkrétní výukové hodině učit. Je zde tedy předem deklarovaný cíl práce, kterému se snažíme dopracovat do konce hodiny (obzvlášť, pokud jsou předměty výukové hodiny napsány na tabuli a můžeme je během hodiny odškrtávat). “Co je v tom pro mě” (W.I.I.F.M - What’s In It For Me) je klíčová fráze, která učiteli připomíná, že studenti chtějí vědět, co se budou učit a je to důležité pro jejich denodenní zkušenost.

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Accelerated_language_learning

Jak rychle dokážete plavat

Vypadá to, že vše, na co sáhnete, je úspěšné. Co selhání? Co děláte, když se věci nedaří?

To je velmi dobrá otázka. Jedna z věcí, které jsem se v životě naučil, je, že selhání není konec světa. Nejčastěji se mi v této souvislosti vybaví příběh z 2. světové války. Britské námořnictvo si tenkrát uvědomilo, že když se v noci ve studených vodách Severního moře potopila jejich loď, nepřežili ti 18 nebo 20letí silní kluci, ale spíš ti, kterým bylo mezi 35 a 45. Ti už, technicky vzato, nebyli tolik ve formě, takže vlastně neměli přežít. Ale možná ti starší chlapíci brali život trochu filosofičtěji. A uvědomili si, že když jsou najednou uprostřed noci hozeni do hluboké černé vody, nemusí to znamenat, že už to nemá cenu. Takže šlapali vodu a měli větší šanci na přežití.

Z toho jsem si vzal dvě věci. Jednak to, že hlavní strach, který nás trápí, je strach z nového začátku a strach ze selhání. Nikdy byste neměli připustit, aby vám strach ze selhání zabránil ve snaze dosáhnout něčeho, o čem si myslíte, že to zvládnete. Začínání je ta nejtěžší část. A jakmile se dostanete přes strach ze selhání, pak zjistíte, jestli dokážete uspět. To je první věc.

A druhá věc je, že jste pravděpodobně schopnější a silnější než si myslíte. Takže není nic špatného na tom se vrhnout do hluboké vody a zjistit, jak daleko a jak rychle dokážete plavat.

Mark Shuttleworth

Zdroj: www.abclinuxu.cz/clanky/rozhovory/mark-shuttleworth

Když muž řekne ženě: Miluji tě

Stejná slova (například když muž řekne ženě: Miluji tě) mohou být otřepanou frází anebo něčím vyjímečným, podle toho, jak jsou vyslovena. To závisí na hloubce oblasti lidské bytosti, z níž vycházejí a nikoliv na vůli toho, kdo je pronáší. A zázračnou schodou dopadají do stejné oblasti toho, kdo je slyší. Tak posluchač, má-li schopnost rozlišovat, může rozlišit hodnotu slov.

Simone Weil: Gravity and grace

Zdroj: Erich Fromm - Umění milovat; pasáž o bratrské lásce, str. 41

Bhagavadgíta

Neobávej se.
Neb co není skutečné, nikdy nebylo a nikdy nebude.
A skutečnost sama byla vždy a nemůže být zničena.

Bhagavadgíta

Jak si člověk zvolí štěstí

Naučte se ještě dnes umění rozhodnout se pro štěstí. Metoda je velice jednoduchá. Jakmile ráno otevřete oči, řekněte si:

“Boží vůle řídí můj život dnes a v každém okamžiku. Všechno se dnes obrací v mé dobro. Dnes začíná nový a nádherný den, štastnější než kterýkoliv den předtím. Boží moudrost mě řídí na mé cestě a boží požehnání spočívá na všem, s čím dnes začnu. Boží láska mě obklopuje a ochraňuje a já kráčím do světla. Jakmile se moje myšlenky začnou odkláňet od toho, co je dobré a konstruktivní, okamžitě si přikáži, abych se soustředil výlučně na krásné a dobré věci. Jsem duševní a duchovní magnet, který k sobě přitahuje štěstí a požehnání. Po celý den budu bezvýhradně šťastný.”

Úryvek z knížky Moc podvědomí, Dr. Joseph Murphy

Základní přehled metod učení

Rozložené opakování (Spaced repetion) je technika učení, která je založena na zvyšování časového intervalu mezi následujícími přezkušováními. Rozložené opakování není jednoduché rutinní opakování frází. Je kladen důraz na vzpomínání než na rozpoznávání a využívá paměťových vzpomínacích metod jako dotazování, volné vzpomínání, volná asociace, přemýšlivou úvahu nebo vybízení použitím jiných mnemonických spouštěčů nebo podnětů.

Lidé se od sebe mírně liší podle způsobu, jak pracuje jejich paměť. Lidé s velkými rozdíly v IQ budou často vykazovat podobné vzory rozloženého opakování. Například pokud se učíme slovo cizího jazyka, většina lidí vyžaduje opakování během 1-10 dnů, aby dosáhli 95% úspěšnosti zapamatování. Druhé opakování by mělo přijít později - například po 2-25 dnech. Po několika opakováních, může být dosaženo u dobře strukturovaného a smysluplného materiálu intervalu mnoho let. Viz. Křivka zapomínání (Forgetting curve).

Kartičkový (Flashcard, Leitner System) systém. Kartička (flash card) je vlastně karta, která je použita jako učební pomůcka. Na jednu stranu se napíše otázka, na druhou stranu odpověď. Použití je různé: slovíčka, historická data, vzorečky, sloučeniny -> nezáleží na předmětu, pouze na formě (1. strana otázka, 2. strana odpověď). Tento systém ve formě počítačového programu nemusí obsahovat pouze text nebo obrázky, ale i zvuk, případně video.

Postupná četba (Incremental reading) rozděluje množství materiálu do článků, které extrahuje. Všechny články a extrakty jsou zpracovány podle pravidel rozloženého opakování. Toto znamená, že všechny zpracované kusy informací jsou představovány v rostoucích intervalech. Individuální články jsou čteny v porcích úměrných rozsahu pozornosti, která závisí na uživateli, jeho náladě, článku, atd.

Termín “postupný” je odvozen od “četby v porcích”. Bez použití rozloženého opakování se čtenář rychle ztrací v nadbytku informací při studiu mnoha předmětů zároveň. Nicméně, rozložené opakování umožní udržet stopy zpracovávaného materiálu v paměti. Postupná četba umožňuje číst stovky článků současně se značným ziskem pozornosti.

Aby postupná četba byla úspěšná, musí být zpracovávaný materiál postupně přestavěný do materiálu uzpůsobrenému aktivnímu vzpomínání (Active recall). Například údaje typu “George Washington byl první americký prezident” musí být změněny na otázky jako “Kdo byl první americký prezident?”, “Kdo byl George Washington?”, atd.

Metoda míst (Metoda loci, Method of loci) vznikla již v antice. Místa jsou fyzické lokace, obvykle veřejně přístupná místa jako muzeum, trh či kostel (může to být také vlastní domov nebo vlastní lidské tělo). K použití této metody, projdeme několikrát budovou a prohlídneme si velmi odlišná místa, pokaždé v tom samém pořadí. Po několika zopakováních bychom měli být schopni si zapamatovat a vizulizovat každé místo ve správném pořadí. Pro zapamatování proslovu ho rozdělíme do částí, které budou symbolizovány názorným objektem nebo symbolem. V mysli si umístíme každý objekt na konkrétní místo (loci). Tak mohou být znovu vyvolány ve správném pořadí jenom díky představě procházení budovou a návštěvou každého objektu, který byl uložen v loci - v tomto případě vybavení si každého kousku proslovu ve správném pořadí.

Při použití techniky místa je dobré dodržet alespoň jednu ze dvou zásad - informace buď ukládáme na atraktivní, neobvyklá, případně nesmyslná místa, nebo jim přiřazujeme atraktivní, neobvyklé až absurdní činnosti. Pokud jsou představy fádní, všední, šedé, nudné, obyčejné a nezajímavé, pak tato metoda ztrácí na účinnosti.

Mnemonické systémy (Mnemonic systems)
Vizuální mnemonika je založena na asociaci obrazu se znaky nebo předměty jejichž jména zní podobně jako předmět, který má být zapamatován.
Mnemonika akronymů a akrostichů je častá mnemonika pro zapamatování seznamů. Skládá se s jednoduše zapamatovatelných slov, frází nebo rytmů, jejichž první písmena jsou asociovány se seznamem položek. Idea vede sama o sobě k velmi dobrému zapamatování hesel. Bohužel tato metoda není tak mocná jako jiné klasické systémy, protože neumožňuje použití vizualizačních technik.

Superlearning, Sugestopedie, Brainmost (Superlearning, Suggestopedia, Brainmost)

Sugestopedie je výuka s učitelem, superlearning je výuka bez učitele, pouze s výukovými pomůckami.

Sugestopedie je metoda učení vyvinutá v 60. letech bulharským lékařem a psychologem Georgem Losanowem. Základem této metody je sebrání všech známých elementů výukové psychologie a složení srozumitelné metodiky, ve které žák získá vlastní odpovědnost za výukový proces a naopak je mu nabízen vícedimenzionální učební výsledek oproti běžné výuce.

Základní elementy výuky: motivace, hudba, Hry, myšlenková polemika, obměna, skupinová práce, práce mezi partnery a v malých skupinách, podněcování, prostorové uspořádání, metafory a příběhy, umělecké prvky.

Podrovněji viz. sugestopedie

Ke zpracovani

• Metoda drilu neboli cviku používá neustálého opakování probíraného jevu nebo správné odpovědi, dokud není v hlavě studenta zafixovaná natolik, že se stává automatickou - reflexem.

Eskymáci

“Vždycky padnete na nějaké Eskymáky ochotné radit černochům z Konga, co dělat v období veder.”

Stanislaw Lem