Rozložené opakování (Spaced repetion) je technika učení, která je založena na zvyšování časového intervalu mezi následujícími přezkušováními. Rozložené opakování není jednoduché rutinní opakování frází. Je kladen důraz na vzpomínání než na rozpoznávání a využívá paměťových vzpomínacích metod jako dotazování, volné vzpomínání, volná asociace, přemýšlivou úvahu nebo vybízení použitím jiných mnemonických spouštěčů nebo podnětů.
Lidé se od sebe mírně liší podle způsobu, jak pracuje jejich paměť. Lidé s velkými rozdíly v IQ budou často vykazovat podobné vzory rozloženého opakování. Například pokud se učíme slovo cizího jazyka, většina lidí vyžaduje opakování během 1-10 dnů, aby dosáhli 95% úspěšnosti zapamatování. Druhé opakování by mělo přijít později - například po 2-25 dnech. Po několika opakováních, může být dosaženo u dobře strukturovaného a smysluplného materiálu intervalu mnoho let. Viz. Křivka zapomínání (Forgetting curve).
Kartičkový (Flashcard, Leitner System) systém. Kartička (flash card) je vlastně karta, která je použita jako učební pomůcka. Na jednu stranu se napíše otázka, na druhou stranu odpověď. Použití je různé: slovíčka, historická data, vzorečky, sloučeniny -> nezáleží na předmětu, pouze na formě (1. strana otázka, 2. strana odpověď). Tento systém ve formě počítačového programu nemusí obsahovat pouze text nebo obrázky, ale i zvuk, případně video.
Postupná četba (Incremental reading) rozděluje množství materiálu do článků, které extrahuje. Všechny články a extrakty jsou zpracovány podle pravidel rozloženého opakování. Toto znamená, že všechny zpracované kusy informací jsou představovány v rostoucích intervalech. Individuální články jsou čteny v porcích úměrných rozsahu pozornosti, která závisí na uživateli, jeho náladě, článku, atd.
Termín “postupný” je odvozen od “četby v porcích”. Bez použití rozloženého opakování se čtenář rychle ztrací v nadbytku informací při studiu mnoha předmětů zároveň. Nicméně, rozložené opakování umožní udržet stopy zpracovávaného materiálu v paměti. Postupná četba umožňuje číst stovky článků současně se značným ziskem pozornosti.
Aby postupná četba byla úspěšná, musí být zpracovávaný materiál postupně přestavěný do materiálu uzpůsobrenému aktivnímu vzpomínání (Active recall). Například údaje typu “George Washington byl první americký prezident” musí být změněny na otázky jako “Kdo byl první americký prezident?”, “Kdo byl George Washington?”, atd.
Metoda míst (Metoda loci, Method of loci) vznikla již v antice. Místa jsou fyzické lokace, obvykle veřejně přístupná místa jako muzeum, trh či kostel (může to být také vlastní domov nebo vlastní lidské tělo). K použití této metody, projdeme několikrát budovou a prohlídneme si velmi odlišná místa, pokaždé v tom samém pořadí. Po několika zopakováních bychom měli být schopni si zapamatovat a vizulizovat každé místo ve správném pořadí. Pro zapamatování proslovu ho rozdělíme do částí, které budou symbolizovány názorným objektem nebo symbolem. V mysli si umístíme každý objekt na konkrétní místo (loci). Tak mohou být znovu vyvolány ve správném pořadí jenom díky představě procházení budovou a návštěvou každého objektu, který byl uložen v loci - v tomto případě vybavení si každého kousku proslovu ve správném pořadí.
Při použití techniky místa je dobré dodržet alespoň jednu ze dvou zásad - informace buď ukládáme na atraktivní, neobvyklá, případně nesmyslná místa, nebo jim přiřazujeme atraktivní, neobvyklé až absurdní činnosti. Pokud jsou představy fádní, všední, šedé, nudné, obyčejné a nezajímavé, pak tato metoda ztrácí na účinnosti.
Mnemonické systémy (Mnemonic systems)
Vizuální mnemonika je založena na asociaci obrazu se znaky nebo předměty jejichž jména zní podobně jako předmět, který má být zapamatován.
Mnemonika akronymů a akrostichů je častá mnemonika pro zapamatování seznamů. Skládá se s jednoduše zapamatovatelných slov, frází nebo rytmů, jejichž první písmena jsou asociovány se seznamem položek. Idea vede sama o sobě k velmi dobrému zapamatování hesel. Bohužel tato metoda není tak mocná jako jiné klasické systémy, protože neumožňuje použití vizualizačních technik.
Superlearning, Sugestopedie, Brainmost (Superlearning, Suggestopedia, Brainmost)
Sugestopedie je výuka s učitelem, superlearning je výuka bez učitele, pouze s výukovými pomůckami.
Sugestopedie je metoda učení vyvinutá v 60. letech bulharským lékařem a psychologem Georgem Losanowem. Základem této metody je sebrání všech známých elementů výukové psychologie a složení srozumitelné metodiky, ve které žák získá vlastní odpovědnost za výukový proces a naopak je mu nabízen vícedimenzionální učební výsledek oproti běžné výuce.
Základní elementy výuky: motivace, hudba, Hry, myšlenková polemika, obměna, skupinová práce, práce mezi partnery a v malých skupinách, podněcování, prostorové uspořádání, metafory a příběhy, umělecké prvky.
Podrovněji viz. sugestopedie
Ke zpracovani
- Metoda drilu neboli cviku používá neustálého opakování probíraného jevu nebo správné odpovědi, dokud není v hlavě studenta zafixovaná natolik, že se stává automatickou - reflexem.
Žádné komentáře:
Okomentovat