Vypadá to, že vše, na co sáhnete, je úspěšné. Co selhání? Co děláte, když se věci nedaří?
To je velmi dobrá otázka. Jedna z věcí, které jsem se v životě naučil, je, že selhání není konec světa. Nejčastěji se mi v této souvislosti vybaví příběh z 2. světové války. Britské námořnictvo si tenkrát uvědomilo, že když se v noci ve studených vodách Severního moře potopila jejich loď, nepřežili ti 18 nebo 20letí silní kluci, ale spíš ti, kterým bylo mezi 35 a 45. Ti už, technicky vzato, nebyli tolik ve formě, takže vlastně neměli přežít. Ale možná ti starší chlapíci brali život trochu filosofičtěji. A uvědomili si, že když jsou najednou uprostřed noci hozeni do hluboké černé vody, nemusí to znamenat, že už to nemá cenu. Takže šlapali vodu a měli větší šanci na přežití.
Z toho jsem si vzal dvě věci. Jednak to, že hlavní strach, který nás trápí, je strach z nového začátku a strach ze selhání. Nikdy byste neměli připustit, aby vám strach ze selhání zabránil ve snaze dosáhnout něčeho, o čem si myslíte, že to zvládnete. Začínání je ta nejtěžší část. A jakmile se dostanete přes strach ze selhání, pak zjistíte, jestli dokážete uspět. To je první věc.
A druhá věc je, že jste pravděpodobně schopnější a silnější než si myslíte. Takže není nic špatného na tom se vrhnout do hluboké vody a zjistit, jak daleko a jak rychle dokážete plavat.
Mark Shuttleworth
Žádné komentáře:
Okomentovat