Akcelerovaná výuka jazyků byla je založena na výzkumu a teorích sugestopedie Geogie Lozanova. Tento termín je spojen s odlišnými výukovými metodami, které se soustřeďují na akcelerované učení, například: myšlenkové mapy, “brain gym” nebo “edu-kinesthetics”, čtení do hudby, aplikovaná několikanásobná terie inteligence, různorodé paměťové techniky, použití hudby k ovlivnění emocionálního a mentálního stavu žáka, využití písní k napomáhání výuky, všímání si vzorů, sugestopedie, neurolingvistické programování, použití dramatu, pozastavení pochybností a jiné.
Především ve výuce cizích jazyků se setkává akcelerovaná výuka s velkým úspěchem. Akcelerovaná výuka se může od té tradiční lišit v mnoha směrech:
- Zaměření na výukové prostředí (learning environment) - použití barev, teplotu ve výukových prostorách, pozice nábytku, hudba v pozadí, vůně, atd. Velký důraz je kladen na výukové plakáty, které napomáhají žákům vstřebat látku a slovíčka podvědomě. Plakáty mohozu obsahovat látku, která se bude vyučovat za pár týdnů, aby se studenti s ní seznámili v předstihu.
- Nastavení stavu (state setting) je také důležité. Toto je částečně vytvořeno výukovým prostředím (bod 1), ale také pomocí učitelovi řeči těla, typu hudby použité během celé výuky (ta se může měnt v závislosti na náladě-atmosféře, kterou si učitel přeje naladit v danou dobu), použití barev v předložených materiálech, atd. Důraz je kladen to, aby se studenti cítili pohodlně, relaxovaně a bez námahy a stresu.
- Mnemonika (mnemonics) je často využívána studenty k udržení a připomenutí seznamů slovíček. Místo spolehání se na seznamy slovíček, kartičkové systémy a dril opakování, učitel často využívá tyto kreativní techniky, když vykládá novou látku. Studenti jsou povzbuzovány, aby využili svoji představivost ke spojení seznamu slovíček s částí svého těla nebo místa ve třídě (metoda loci). Toto vnáší do výuky zábavu a obvykle podporuje relaxované a volně plynoucí výukové prostředí.
- Přílišná-stimulace (over-stimulation): zatím co v mnoha standartních třídách učitel je opatrný, aby příliš nezahltil studenty, v akcelerované výuce jazyků učitel “bombarduje” studenty materiály. Učitel ví, že lidský mozek může vstřebat kolem 80% informací navíc našim předpokladům. Používání delších textů, dramatizací a podobně nabídne studentům různých úrovní znalosti, aby si vzali z výuky to, co je pro ně na jejich úrovni pro jejich výuku užitečné. Tento přístup díky více příležitostem také umožňuje ukázat studentům výslovnost a rytmus nového jazyka.
- Zaměření na vzory a výuka v širokých záběrech (pattern spotting and learning in broad strokes): učitelé akcelerované výuky jazyků často svým žákům představí širší systém jazyka, který umožní žákům se naučit velké množství látky v krátkém čase. Například: anglicky mluvícímu žáku je při výuce španělštiny řečeno, že tisíce podstatných jmen, které v aj končí na “tion” se jednoduše přeloží do španělštiny změnou koncovky z “tion” na “cion”. Studenti mají okamžitě přístup k tisícům slov a získají důvěru díky vytváření těchto slov nezávisle na učiteli nebo výukových materiálech.
- Aplikace teorie rozmanitých inteligencí (theory of multiple intelligences application): Tato teorie (navrhovaná Howardem Gardenerem) prosazuje 8 typů inteligence: interpersonální, intrapersonální, logicko-matematická, jazyková (verbálně-lingvistická), prostorová, tělesně-pohybová, hudebně-rytmická a přírodovědecká. V tradičním prostředí výukové třídy se především využívá inteligence logicko-matematická a jazyková. Akcelerovaná výuka se snaží opravit tuto nerovnováhu zahrnutím aktivit, které umožňují rozvinout jiné druhy inteligence jako například: hry zahrnující pohyb, použití barev na pracovních sešitech nebo myšlenkových mapách, využití písní, rytmu a hudby, manipulace s objekty (karty se slovy, skutečnostmi, …) atd.
- Využití dávkování informací (use of chunking): rozdělení lekcí na kratší periody poskytuje plnou výhodu pozornostích cyklů lidského mozku. Nejpravděpodobněji si udržíme informace, které nám byly sděleny na začátku nebo konci výukové hodiny (části). Proto je výuka rozdělena na menší části (dávky). Tímto vytváříme více “začátků” a “konců” a tím zvyšujeme množství vstřebaných informací.
- Objektivní nastavení (objective setting): tato praktika je nyní ve výuce poměrně rozšířena a je podstatnou stránkou každé akcelerované výukové hodiny. Studentovi musí být jasně zřejmé, co a jakým způsobem se bude v konkrétní výukové hodině učit. Je zde tedy předem deklarovaný cíl práce, kterému se snažíme dopracovat do konce hodiny (obzvlášť, pokud jsou předměty výukové hodiny napsány na tabuli a můžeme je během hodiny odškrtávat). “Co je v tom pro mě” (W.I.I.F.M - What’s In It For Me) je klíčová fráze, která učiteli připomíná, že studenti chtějí vědět, co se budou učit a je to důležité pro jejich denodenní zkušenost.
Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Accelerated_language_learning
Žádné komentáře:
Okomentovat